administrator – Svatá Zdislava

Obnova kláštera

Přítomnost bratří na zdejší faře končí někdy kolem roku 1810. Řeholní bratři se do Jablonného opět vrátili v roce 1945, jejich blahodárné působení však bylo násilně přerušeno roku 1950 nastupující komunistickou diktaturou. Další návrat je v roce 1969, ale vzápětí jim byl v rámci normalizace odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti a dva z nich nastoupili do zdejší zbrojovky, kde pracovali až do roku 1989. Od roku 1990 se zdejší dominikáni pokoušejí obnovit zničené dílo. Nejde jen o škody materiální a kulturní, ale především o ztrátu katolické víry a zranění v oblasti duchovní, které se hojí postupně a pozvolna.

Přestavba a zrušení

Od roku 1683 začíná přestavba – dřívější stavby byly postupně demolovány a za přispění šlechtických majitelů okolních panství (Putzů na Mimoni a Berků na Lemberku) stavěny nové. Vzhledem k tomu, že se jedná o žebravou řeholi, která nikdy nedisponovala velkým majetkem, pokračovaly práce jen pozvolna a často se musely pro nedostatek prostředků zastavit. Samotný klášter se začal přestavovat až roku 1693. V hrubé stavbě byl areál kláštera dokončen v roce 1696 – stavební práce se tak protáhly na 13 roků. Další práce v budově však pokračovaly až do roku 1698. Na základě dvorského dekretu císaře Josefa II. z 24. 8. 1786 byl klášter roku 1788 zrušen. Bratři museli odejít buď do diecézní duchovní správy, nebo ke svým rodinám, dva odešli do nedaleké Janovické poustevny (Tomáš a Valerián), kde pěstovali léčivé rostliny a léčili okolní obyvatelstvo.

Výzdoba baziliky

Většina výzdoby kostela pochází z doby po požáru Jablonného v roce 1788. Původní je pouze boční oltář Panny Marie Růžencové z roku 1732 a ještě starší oltář sv. Kříže, kde je pod Pietou umístěn obraz posledního českého krále bl. Karla Habsburského a v něm je vložený jeho ostatek. Nový hlavní pseudobarokní oltář vytvořil Wilhelm August (1899), oltářní obraz sv. Vavřince je dílem Karla Krattnera (1900) a menší portrét sv. Zdislavy prof. Mervarta (1973). Kazatelna je z dílny místního řezbáře Josefa Neumanna (1792). Cínová křtitelnice pochází z bývalého farního kostela. Současné varhany zdobí klášter od roku 1895.V kostele dále nalezneme i oltář Nejsvětějšího srdce Páně (1911) s barokními sochami apoštolů Petra a Pavla. Zvláštní úctě se pak těší Mariánsko-Zdislavský oltář, na němž stojí pozdně gotická Madona (kolem roku 1530) a relikviář sv. Zdislavy. Zdislavina lebka byla na oltář umístěna až po blahořečení roku 1908. Před oltářem se nachází barokní mříž, která ohraničuje průhled do krypty se zbývajícími ostatky sv. Zdislavy.

Investoři baziliky

Prvním investorem stavby byl František Antonín hrabě Berka z Dubé spolu s místním dominikánským klášterem. Po smrti hraběte Berky (1706) se tempo stavby zpomalilo a pro nedostatek financí upustil místní klášter od nákladného plánu stavby. Stavitel Hildebrandt proto odstupuje od díla a místo něho ve stavbě pokračuje Ital Domenico Perini. Ten jen zjednodušil členění kupole. Dalším donátorem kláštera a kostela byla Františka Rozalie hraběnka Kinská. Po ní se ve vlastnění panství střídaly různé rody, až je roku 1718 koupil Jáchym Pachta z Rájova. Pachtové z Rájova dokončili poutní chrám, který mohl být 4. srpna 1729 vysvěcen.

Založení kláštera

Klášter v Jablonném v Podještědí byl založen kolem roku 1250 za přispění majitele zdejšího panství pana Havla Markvatice, pána na hradě Lemberku a jeho ušlechtilé manželky paní Zdislavy, rodem z Křižanova na Moravě. V tomtéž období zakládali také dominikánský klášter v Turnově. Toto úsilí bylo motivováno nejen jejich náboženským cítěním, ale zároveň si byli vědomi toho, že kláštery jsou ohnisky kulturního, duchovního i mravního povznesení kraje. Navíc žebravé řehole byly nositelkami nových myšlenek, která se na naše území šířily z oblastí zaalpských, kde tyto řády vznikaly (jižní Francie a severní Itálie). U nás k jejich představitelkám bezesporu patří sv. Anežka Přemyslovna i sv. Zdislava z Lemberka. Nejednalo se jen nové prožívání zbožnosti, ale zároveň i nové proudy myšlenkové a kulturní. V roce 1269 se v Jablonném konala řádová kapitula česko-polské dominikánské provincie, což nasvědčuje, že byl v tuto dobu klášter již dokončen a musel být v době předhusitské dostatečně prostorný, aby ve svých zdech mohl ubytovat zástupce kvetoucí řádové provincie. V husitských válkách byl klášter s městem těžce poškozen – roku 1425 bylo město vypáleno a této pohromě neušel ani klášter. Po skončení husitských válek začala provizorní obnova konventu.

Počátky baziliky

Bazilika minor svatého Vavřince a svaté Zdislavy byla postavena podle plánů slavného rakouského architekta Jana Lukáše Hildebrandta v letech 1699-1729 ke cti zde pochované sv. Zdislavy z Lemberka. Tento původně klášterní a po roce 1788 také farní chrám stojí na místě staršího gotického kostela založeného spolu s klášterem kolem roku 1250 Zdislavou z Lemberka. Základy současné stavby, které jistí pilíře zapuštěné až do hloubky 30 m pod úroveň kostela, byly položeny v roce 1699. V roce 1996 povýšil tento kostela Jan Pavel II na baziliku minor.

Kult sv. Zdislavy

28. srpna 1907 byla Zdislava blahořečena papežem sv. Piem X. 21. května 1995 Zdislava byla svatořečena papežem Janem Pavlem II. 24. října 2000 papež Jan Pavel II. prohlásil sv. Zdislavu za hlavní patronku Litoměřické diecéze Od jara 2002 dle ustanovení krajského zastupitelstva je patronkou celého Libereckého kraje Z knihy P. Ambrože M. Svatoše O.P. – Paní Zdislava

Smrt svaté paní

Paní Zdislava se nedožila vysokého věku. Byla chatrného zdraví a vyčerpala se životními povinnostmi. A tak po krásném rodinném životě se svým manželem a dětmi, po životě plném dobrých skutků zemřela na hradě Lemberku roku 1252 ve stáří asi 27 až 30 let. Oplakávána všemi domácími i poddanými a zvláště dominikány, které ctila jako své otce a milovala jako své syny. Byla pochována v kostele sv. Vavřince v Jablonném, kde její tělo dodnes odpočívá. Známý je také román Aleny Vrbové V erbu lvice či kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. Román A. Vrbové posloužil jako předloha pro stejnojmenný film natočený v roce 1994.

Zdislava divotvůrkyně

Její svatost se potvrzovala i podivuhodnými skutky, které skrze ni učinil Bůh. V kronice Dalimilově čteme: „Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak vrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila“ (Dalimil 87, 5). Když byl na počátku našeho století veden v litoměřické diecézi proces pro její blahořečení, sestavil farní úřad v Jablonném seznam věřících, kteří stvrdili přísahou, že obdrželi od Boha na přímluvu paní Zdislavy různé milosti. Její příkladný život, naplněný láskou k Bohu a lidem, plný touhy po záchraně duší, a její zázračná moc pomáhající tělesně trpícím jsou názorně zachyceny na 24 obrazech, které jsou zavěšeny kolem její hrobky pod kostelem sv. Vavřince v Jablonném. Tato paní svatého života pomáhá mimořádně i dnes všem, kdo se na ni obracejí ve svých duchovních i tělesných záležitostech. Dokladem jsou četná poděkování a dary k jejímu hrobu.